hribata.cz - Hříbata a péče

Aktualizováno: 17.04.2009 03:39

Čerstvě narozené hříbě začíná dýchat, ještě než se přetrhne pupeční šňůra. Ta se má nechat neporušená ještě alespoň půl hodiny po porodu v tom případě, pokud nedošlo k jejímu samovolnému přerušení. Během této doby prostřednictvím pupečního provazce předá klisna hříběti nezbytně důležité látky pro jeho imunitu.

V případě, že hříbě ještě nedýchá, nesmí se pupeční provazec v žádném případě přerušovat. Někdy se stane, že novorozené hříbě bezmocně leží  ve slámě zabalené ještě v plodových obalech a nemá sílu je samo přetrhnout. Tehdy mu můžeme pomoci, ale jen máme-li čisté dezinfikované ruce. Nejdříve hříběti uvolníme hlavu, tlamu a nozdry vytřeme od hlenu. Prsty se nesmí zasunovat příliš hluboko do tlamičky, neboť hrozí možný přenos infekce.

Jsou situace, kdy během porodu do plic hříběte nateče plodová voda, která může způsobit velmi vážné potíže s dýcháním. Pak je nutné, aby silná osoba uchopila hříbě za pánevní končetiny a zvedla ho do výše, aby hříběti voda vytekla ven z dýchacích cest. Pohybem hrudních končetin, které leží nahoře na hrudníku, lze na hrudník vyvinout tlak, díky kterému se hříbě spontánně nadechne. Pokud se ani tehdy hříbě nenadechne, můžeme mu zkusit polít zátylek studenou vodou. V případě, že se ani tentokrát hříbě ihned několikrát nenadechne, je třeba mu pod jazyk nakapat několik kapek Respirotu.

Když se hříbě narodí, je důležité se co nejméně dotýkat pupku. Ve většině případů se pupeční provazec přetrhne již během porodu, nebo po postavení klisny, a to v místě asi na vzdálenost deseti centimetrů od břicha hříběte. V případě, že by k tomu nedošlo, je třeba zasáhnout. Ovšem ne dříve, jak za deset minut, protože hříbě právě v krizi po porodu nutně potřebuje z mateřského krevního oběhu získat dostatek krve. Pokud se musí zasahovat, je nutné si důkladně umýt ruce a pupeční provazec se uchopí pevně nad místem určeným pro přetržení, oddálí se asi pět centimetrů od břicha a druhou rukou se otočí. Je-li možnost, je lepší ho podvázat sterilním provázkem a pod tímto uzlíkem ho přestřihnout nůžkami. Pro dezinfekci pupečního pahýlu je vhodné použít jodovou tinkturu. Nejlépe je nalít tinkturu do skleničky a pahýl na několik sekund namočit. Místo tinktury se může použít zásyp s obsahem sulfonamidů nebo dezinfekční sprej.

Zdravé hříbě se během první půlhodiny po narození pokouší vstát a hledá vemeno své matky. Při prvních pokusech o postavení se je dobré, aby se hříbě sledovalo. Případně mu můžeme zabránit, aby se při narážení do boxu neporanilo. Probíhal-li porod normálně, není dobré dál jakkoliv do průběhu zasahovat nebo dokonce hříbě zvedat a nutit ho k vemínku. Hříbě se může polekat a stáhnout se zpět a dostat tak strach z lidí.

V případě, že hříbě nenajde samo vemínko do šesti hodin po narození, je lepší, když ho navedeme k vemínku pomocí prstu namočeného do mléka. Zkoušíme to pomalu a s velkou trpělivostí, neboť pouze do deseti hodin po porodu mlezivo (kolostrum) obsahuje protilátky, které hříbě potřebuje. Do té doby je zbytečné hříběti podávat mléko z láhve s dudlíkem, protože později by hříbě nemuselo už nikdy umět samo najít struk.

Hříbata instinktivně hledají vemínko vždy v rohu, který je tvořen břichem a pánevní končetinou matky. Často se však pletou a vemínko hledají v rohu tvořeným hrudníkem a přední končetinou. Pozor se musí dát na klisny přecitlivělé na dotyk, toto platí zejména u prvniček. Klisnu v tomto případě raději nauzdíme a klidným hlasem k ní promlouváme, aby se hříbě mohlo napít. Pokud však klisna po delší době nejeví známky zlepšení a stále kope po hříběti, je dobré ji z dalšího chovu vyřadit.

Umělý odchov hříběte zahajujeme jen v ojedinělých případech. Pokud má matka málo mléka, nebo dokonce žádné, pokud matka hříbě k sobě nepustí nebo pokud klisna po porodu uhynula. Pro tuto náročnou práci jsou nutné stájové a povětrnostní podmínky a spolehlivý stájový personál.

Hříběti se podává speciální mléčná směs, která se podle návodu rozpustí ve vodě a ohřeje se na 37-38°C v plastové lahvi. Po několika dnech se může zkusit přejít na pití z vědra. Během prvních dní života hříbě pije v jedno až dvouhodinových intervalech. Po narození by hříbě mělo vypít asi 1,5 litru mléka. Množství mléka se zvyšuje, až pije za jeden týden 15 litrů mléka denně v šesti dávkách.

U uměle vyživovaných hříbat je větší pravděpodobnost výskytu rachitidy (nedostatek vitamínů A, D). Proto do mléčných směsí se přimíchají vitamínové preparáty a veterinář hříběti dá odpovídající injekce.

Pozor se ale musí dát na možné předávkování vitamínem D v přípravku Vigantol, který má sice magické účinky, ale předávkování vede k poruchám růstu a špatnému vývoji kostí.

Autor: Karolína Pachotová

 Zdroj: www.konicci.cz